Kostel sv. Kateřiny Kostel sv. Kateřiny

Nynější kostel v jeho nejstarší části byl postaven v roce 1542, jako pobočková kaple  kostela z vesnici Radziechowy. 
Dalším významným obdobím v historii kostela sv Kateřiny jsou leta 1666-1667, tehdy ks.  Stanisław Kaszkowicz, farnikov z vesnici Radziechowy,  se o kostel snažil a byl proto rozšířen o loď a věž. Událost byla zaznamenána pod datem 1666 roku v textu "Dziejopis" Andrzeja Komonieckého: "(...) Tohoto roku kostel Sv. Kateřiny ve vesnici  Cięcina je vystaven s novom  zvonicí díky úsilí Jeho Veličenstva kněze Stanisława Kaszkowicza, děkana a faráře živeckého okresu a vesnice Radziechowy." 
Kostel Sv. Kateřiny  do roku 1789 fungovala jako pobočka hlavního kostela z vesnici Radziechowy. Prvním farářem byl kněz Marceli Stupecki. Již několik let nebyly provedeny žádné změny kostela, další rozšíření došlo až v roce 1857, tehdy była postavena nová sakristie a pokladnice-oratorium. V roku 1893, kdy farářem byl ks. Władysław Dobrzański záčatek měl další rozšiřování kostela. Práce vedl Robert Fussgänger, stavitel z Živce. Prodloužena byla tehdy loď a věž přemištěna západním směrem. Vystavené bylo tehdy taky   kruchta a nový sanktusník. Rok pozdě byla vystavena  malá předsíň přilehlá kruchta. V 1895 roku stavba byla rozšiřena o kaple sv. Františka z Assisi (nynější předsíň u kaple byl postaven v roce 1928).
Kaple sv. Františka z Assisi. V roku 1896 Antoni Stopka- umělec z Makowá  Podhalańského udělal malby stěn a stropů. O několik let později, v roce 1909, střecha kostela byla pokryta eternitem na místě starého šindele. V roce 1925 byla navržena stanová střecha (projektantem byl architekt z Krakova Wacław Krzyżanowski), předchozí věž z roku 1893 se ukázala být v nepoměru k velikosti značně zvětšeného kostela. Projekt probíhal pouze v roce 1932, kdy se věž zvýšila o téměř 7 m. Po tomto datu, církev už nebyla rozšířena, prováděné byly pouze aktuální práce opravy. Pro ty důležité, patři obnova interiéru kostela v letech 1949-1951, kdy farářem byl kněz Jan Bryndza. Provedeno tehdy malování stěn a stropů a rekonstrukce oltářů a obrazů (pozlacování a polychromie). Ve stejném období vyměněne byly  shnilé, spodní obojživelníky stěn. Další práce byly provedene během šedesátých let,  udělana byla kamenná podezdívka pod vnější stěny a dva cihelové pilíře. V letech 1990–1992 provedeno řadu projektů zaměřených na zlepšení technického stavu kostela. I přes to církev stále vyžaduje mnoho akcí obnovy a rekonstrukce célem udržováni ji v dobrém stavu. Na podzim roku 2010 byla uvedena změna střechy. Stará deska byla nahrazena šindelem modřínovým. Každý šindel je udělan starým způsobem, podle kterého není   řez od mechanické pily, ale pouze ručně podél vláken dřeva. Celkem použite bylo kolem  2,4 tisiců m² šindelů. Stavba kostela je dřevěná, postavená z vazeb. Věž byla postavena v pilířové strukturu. Budova se skládá z krátkého kněžiště uzavřeného na třech stranách, prodloužené lodí a věže od západu. Ze severu, na presbytáři a užší části lodi dostavena  je patrová sakristie a kruchta s malou předsíní, z jihu na užší straně presbytáře je kaple sv. Františka z Assimi. V kněžišti je  klenba z 1884 roku. Vnitřek je barokní a obsahuje mnoha oltářů, hlavním oltářem je oltář sv. Kateřiny Alexandrijské
sv. Kateřina Alexandrijská- hlavní oltář
Jeho původ , autorství výkonu a fundátor je neznámý. Předpokládá se, že nejstarší částkí mohou mít vztah s přestavbou kostela v letech 1665-1666. Kostel byl několikrát přelakován cílem ochrany proti vlhkosti uvnitř. Však oltář neměl velkých změn, proto jeho dnešní podoba může vypadát jako dřivější z 17.století.
Oltář sv. Anny je umístěn na pravé straně, v širší části lodi kostela. Tento oltář má taky zajimavou historie. Jeho původ a původ oltáře Nejsvětějšího Srdce Ježíšového souvisí z přestavbou kostela v letech 1655-1657. Také  konstrukce a styl vypadá podobně jako oltář Srdce Ježíšového, což naznačuje, že pocházejí z jednoho období. Neznámý kdo je tvůrcem a fundátorem tohoto posvátného díla. Oltář sv. Anny, stejně jako ostatní z církve sv. Kateřiny, je vyroben z polychromovaného dřeva. Spodní část oltáře – menza vypouklého tvaru, je položena na dvou schodech a obklopena litinovýmí balustry vyrobených v železárně v Węgierské Górce. Na menzě je dvouúrovňové retabulum kterého dolní užší strana se nazývá predela. Tato část oltáře byla často používána v konstrukci gotických oltářů. Proto máme právo věřit, že oltáře Srdce Ježíšového a sv. Anny májí některé vlastnosti epoch z přední části baroku. Oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšového , dříve známý jako Proměnění Páně, pochází (jak o tom pišou historici)  z doby první rozšíření kostela v roce 1655.
Ačkoliv původu z barokního období  (což potvrzuje jeho stavba a výzdoba) má také klasicistní  prvky, které mohou být zavedeny v průběhu jedné z obnovy. Skutečnost, že nyní můžeme se na něho divát, vděčíme časté obnově během třech století. V boční kapli je oltář věnován zakladatelovi františkánského sboru Františkovi  z Assisi. Dřevený oltář, krytý polychromovaným matierialem, se vztahuje k období klasicismu. V retabulum najdeme basreliéf ukazující Františka Serafinského a na konci , v oválném medailoně- basreliéf se svátou Markétou Marie Alacoque. Svatí, žijící v různých érách, svou velkou oddaností Ukřižovanému Kristovi a Jeho Nejsvětějšímu Srdci, už během svého života zasloužíli na svatost. Svatí obdrželi stigmata utrpení.
Dobře jsou zachovalé barokní kazatelna, varhany a krucifix. Kamenná křtitelnice z 1705roku je přikrytá ažurovým víkem ze dřeva, ukazujícím delfíny podporující kopule s holubicí na vrcholu. Mezi nejcennější obrazy z vybavení kostela najdeme: Zvěstování Panny Marie z 15. století a Sacra Conversazione -Panna Maria se Svatými z počatku 16. století. Obrazy byly přeneseny v roce 1913 do Narodního Muzea v Krakově. Třetí obraz je Svatá Kateřina z přelomu 15. i 16. století (od 1903 r. se nachazí v Arcidiecézním Muzeum v Krakově).